Elektrolytické kondenzátory mají mnohem větší kapacitu než běžné pevné kondenzátory, takže pro měření by měl být zvolen vhodný rozsah na základě kapacity. Obecně lze kondenzátory mezi 1 a 47 μF měřit pomocí rozsahu R×1k, zatímco kondenzátory větší než 47 μF lze měřit pomocí rozsahu R×100.
Připojte červenou sondu multimetru k záporné svorce a černou sondu ke kladné svorce. Při počátečním kontaktu se ručička multimetru výrazně vychýlí doprava (pro stejný rozsah odporu platí, že čím větší kapacita, tím větší výchylka), pak se postupně vrátí doleva, až se zastaví v určité poloze. Odporem v tomto bodě je dopředný svodový odpor elektrolytického kondenzátoru, který je o něco větší než odpor proti zpětnému svodu. Praktické zkušenosti ukazují, že svodový odpor elektrolytického kondenzátoru by měl být obecně několik set kΩ nebo vyšší; jinak nebude správně fungovat. Pokud během testování nedochází k nabíjení v dopředném nebo zpětném směru (tj. ručička se nepohybuje), znamená to, že kapacita zmizela nebo je vnitřní otevřený obvod. Pokud je naměřený odpor velmi malý nebo nulový, znamená to, že kondenzátor má velký svodový proud nebo se porouchal a již není použitelný.
U elektrolytických kondenzátorů s nejasným kladným a záporným značením lze k určení jejich polarity použít výše popsanou metodu měření svodového odporu. Nejprve libovolně změřte svodový odpor a poznamenejte si hodnotu. Poté otočte sondy a změřte další hodnotu odporu. Vyšší hodnota odporu indikuje správné připojení; to znamená, že černá sonda je připojena ke kladné svorce a červená sonda k záporné svorce.
Alternativně pomocí multimetru v odporovém režimu lze kondenzátor nabíjet v dopředném i zpětném směru. Velikost pravého výkyvu ukazatele udává kapacitu elektrolytického kondenzátoru.
